SAMURAJ (1967)
režie Jean-Pierre Melville
70%
V roce 1968 natočil Sergio Leone Tenkrát na Zapádě. Úvodní scéna čekání na vlak je dnes již historickou relikvií a oblíbenou učební pomůckou v oblasti střihové skladby. První scéna Samuraje – který byl natočen o rok dříve – vybízí ke srovnání. Především z hlediska zvukové dramaturgie.
Legendární noirový snímek Jeana-Pierra Melvilla vypráví za pomoci minimalistických prostředků stejně tak minimalistický příběh nájemného zabijáka (Alain Delon) a jeho osamoceného života. Melville podřídil strohé metodě vyprávění v podstatě vše. První větu uslyšíme až po celých 10 minutách snímku. Ve zbytku filmu se sice mluví, ale jen když je to opravdu nutné. Zcela logicky tak hraje svou roli ticho, osamění a prázdnota. Vidíme ji nejen v postavě hlavního hrdiny, ale i v mizanscéně a v celé atmosféře. Scény nejsou zbytečně přerozzáběrované, analytická montáž v podstatě neexistuje.
Velkou část filmu pouze někdo odněkud někam jde, někdo někoho sleduje, nebo někdo na někoho čeká. Ačkoliv by se takové scény mohly jevit pouze jako nudná výplň, jsou právě ony stavebním kamenem na cestě za pochopením hlavního hrdiny. Život nájemného zabijáka je totiž z velké části o tom, jak za sebou zamést stopy a zmást nepřítele. A někdy to prostě znamená pět přestupů v metru ve snaze dostat se do cíle nepozorován.
Samuraj je poctivý, šedý film. Film plný stínů, pohledů, krásně zarámovaných obrazů a hlavního hrdiny, který je stejně jako jeho jediný společník uvězněn v kleci bez možnosti úniku.
Legendární noirový snímek Jeana-Pierra Melvilla vypráví za pomoci minimalistických prostředků stejně tak minimalistický příběh nájemného zabijáka (Alain Delon) a jeho osamoceného života. Melville podřídil strohé metodě vyprávění v podstatě vše. První větu uslyšíme až po celých 10 minutách snímku. Ve zbytku filmu se sice mluví, ale jen když je to opravdu nutné. Zcela logicky tak hraje svou roli ticho, osamění a prázdnota. Vidíme ji nejen v postavě hlavního hrdiny, ale i v mizanscéně a v celé atmosféře. Scény nejsou zbytečně přerozzáběrované, analytická montáž v podstatě neexistuje.
Velkou část filmu pouze někdo odněkud někam jde, někdo někoho sleduje, nebo někdo na někoho čeká. Ačkoliv by se takové scény mohly jevit pouze jako nudná výplň, jsou právě ony stavebním kamenem na cestě za pochopením hlavního hrdiny. Život nájemného zabijáka je totiž z velké části o tom, jak za sebou zamést stopy a zmást nepřítele. A někdy to prostě znamená pět přestupů v metru ve snaze dostat se do cíle nepozorován.
Samuraj je poctivý, šedý film. Film plný stínů, pohledů, krásně zarámovaných obrazů a hlavního hrdiny, který je stejně jako jeho jediný společník uvězněn v kleci bez možnosti úniku.
Žádné komentáře:
Okomentovat